Prostředí hradů, zámků a starodávných paláců přitahuje legendy všeho druhu. Co je na nich pravda, a za co může bujná fantazie několika generací? Zjistíme to někdy? Připomeňme si před letní dovolenou tajemné legendy z Monaka, Francie a Ruska.
Monacké knížectví. V tomto krásném koutku Evropy na břehu Středozemního moře odnepaměti vládl rod Grimaldiů. Leckoho ale zarazilo, jakou že to má tento knížecí rod smůlu už po několik generací. Rodinnou idylku plnou pohody a štěstí zde totiž nepoznali už hodně dlouho. Ptáte se proč?
Obsah
Kletba rodu Grimaldiů
Podle pověsti jeden z prvních vládců miniaturního knížectví unesl proti její vůli krásnou a chudou dívku z jakési nedaleké vesnice a násilím ji dovlekl do proslulé a turisty hojně obdivované pevnosti na skále, na níž se dnes tyčí proslulý palác Grimaldiů. Znásilněná dívka tenkrát proklela celý tento rod a ve své kletbě předpověděla, že žádný z Grimaldiů nepozná skutečné rodinné štěstí.
A měla pravdu. Po mnoho generací se to v rodové kronice jen hemží rozchody, náhle přerušenými zásnubami, nevěrami či krvavými hádkami znesvářených manželských dvojic. Až v polovině minulého století měli na čas všichni chvíli dojem, že zlé prokletí bylo zlomeno. Kníže Rainier III., který začal v Monaku vládnout v roce 1949, potkal v roce 1955 na filmovém festivalu v Cannes americkou filmovou hvězdu Grace Kelly a zamiloval se do ní takřka na první pohled. Vzali se a jejich šťastné manželství trvalo skoro čtvrt století.
Zrod legendy
Půvabná filmová star porodila knížeti tři děti. Ovšem i na ně dolehla kletba z minulosti. Nejstarší Carolina se špatně provdala, její manžel jí byl často nevěrný a o jeho milostných skandálech psaly všechny noviny v Monaku, Francii i Itálii. Vrásky na čele způsobila rodičům i nejmladší Stephanie. Krom toho, že její život byl plný skandálních mejdanů a veřejných trapasů, právě ona byla jedinou svědkyní tragické havárie, která se odehrála 13. září 1982.
Grace Kelly vezla autem v tento osudný den sedmnáctiletou Stephanii do Nice, odkud měla dívka letět do Paříže. Řídila Grace. Podle slov Stephanie její matka najednou ztratila za volantem v plné rychlosti vědomí. Dcera viděla, že je zle a pokoušela se ve zběsile jedoucím voze rychle převzít řízení auta. To se jí ale bohužel nepodařilo. Zběsile jedoucí sporťák v jedné ze zatáček prorazil svodidla podél silnice a zřítil se z vysoké skály.
Kněžna Grace upadla do komatu, z něhož se už nikdy neprobrala. Stephanie utrpěla mnoho zlomenin, nicméně zůstala při vědomí a dokázala se dostat ze zdemolovaného vozu. A teprve dodatečně si uvědomila záhadnou věc: večer před osudnou havárií Stephanii cosi uprostřed noci probudilo. Měla nutkavý pocit, že v její ložnici stojí ženská postava v potrhaných šatech. Když však vstala z postele, aby si podivnou ženskou siluetu prohlédla a zeptala se jí, jak se k ní do místnosti vůbec dostala, zakopla Stephanie o okraj koberce a upadla. Když se zvedla, přízrak už v pokoji nebyl.
Takže i zprvu zdánlivě idylické manželství knížete Rainiera III. neuniklo starodávné kletbě.
Přízrak na zámku Trécesson
Na severozápadě Francie, v Bretani, na okraji legendami opředeného Brocéliandského hvozdu, najdete malebný vodní zámek Trécesson. I k němu se váže středověká pověst…
Údajně ve čtrnáctém století prý k zámku skryti pod rouškou temné noci přijeli v černém kočáru dva muži v dlouhých černých hábitech. Zastavili, přivázali koně ke stromům, vykopali hlubokou jámu a z kočáru potom násilím vyvlekli krásnou mladou dívku ve svatebních šatech. Měla ústa zacpaná roubíkem a ruce i nohy svázané provazy.
Dívka se zmítala. Chvíli se na své únosce prosebně dívala, chvíli se jim snažila vysmeknout, vše ale bylo marné. Chlapi ji živou hodili do jámy a nahrnuli na ni množství čerstvě vykopané zeminy. Tuhle děsivou vraždu tajně zpoza křoví pozoroval jeden vesničan, který sem chodíval za měsíčných nocí pytlačit.
Když černý kočár s oběma vrahy odjel, utíkal pytlák hned k zámeckým vratům. Bušil na ně tak dlouho, dokud nevzbudil pár sloužících, kteří hned běželi pro hraběte z Trécessonu. Ten vzburcoval lovčího a dalších pár chlapů a všichni běželi k místu děsivého mordu. Dělali, co mohli, aby čerstvě navršenou hlínu odstranili co nejrychleji, ale mladé nevěstě už bohužel nebylo pomoci…
Proto se nyní na zámku Trécesson v Bretani pravidelně zjevuje bílá dívka ve svatebních šatech, a to vždy za nocí, když se úplněk zrcadlí v jezírku pod zámeckými zdmi.
Politická vražda v Sankt Petěrburgu
I v ruském Sankt Petěrburgu najdete palác, v němž straší. V Michajlovském, dnes Inženýrském paláci, byl v roce 1801 zavražděn skupinou spiklenců ruský car Pavel I. Tento vládce měl velice podezřívavou povahu a zdá se, že oprávněně. Proto se z carského sídla, ze Zimního paláce, přestěhoval do čerstvě dostavěného Michajlovského.
Tato budova se ale více podobá hradu než paláci. Uvnitř je labyrint chodeb, kolem obvodových zdí byl tehdy vodní příkop, stěny mezi místnostmi jsou skoro metr silné. Vladař tu ale prožil méně než půl roku. V noci z 11. na 12. března 1801 totiž dvě desítky přiopilých ruských šlechticů a vojenských důstojníků vtrhly do paláce. Nevítaní návštěvníci zbili hlídače u vchodu a dokázali se labyrintem chodeb kupodivu dostat až do imperátorovy ložnice. Probudili ho a s křikem požadovali, aby se Pavel I. okamžitě písemně zřekl vlády. Ten to rezolutně odmítl.
Spiklenci pochopili, že nemají na vybranou – buď cara zabijí, nebo budou viset. Vrhli se proto na cara, ten se bránil. Během kruté rvačky Pavlovi I. nejprve zlomili ruku, potom ho omráčili zezadu úderem do spánku a nakonec ho uškrtili. Michajlovský palác byl po této vraždě po celá léta opuštěný. Leckdo v Sankt Petěrburgu se mu vyhýbal. Teprve po uplynutí 18 let po strašlivém mordu bylo rozhodnuto, že do stěn této opuštěné stavby se přestěhuje Inženýrská vysoká škola.
Historie pokračuje
A pak to začalo. Dokonce už dělníci, kteří měli stavebními úpravami přizpůsobit původní carovu rezidenci k výuce studentů, častokrát tvrdili, že jakmile se začalo smrákat, z temných rohů křivolakých chodeb se naprosto nečekaně vynořoval nevelký muž v třírohém klobouku, pohrozil jim krátce pěstí a posléze vždy zmizel… O tom, že v tomto paláci je možné potkat za tmy přízrak zavražděného cara, hovořil za chvíli v Petrohradu kdekdo.
O pár let později, když už mezi těmito palácovými stěnami probíhala výuka budoucích inženýrů, rozhodli se studenti jednoho večera vyvolávat duchy. Jen tak – z recese, pro zábavu. Jenže sotva začali, všichni náhle pocítili na svém těle mrazení a nečekaný příliv náhlého děsu. Hned nato měli pocit, že hluboký mužský hlas jim do uší šeptá větu: “Odejdi odsud, nebo se pomstím.”
Pocit nevysvětlitelné hrůzy studenty provázel celou noc a opustil je až ráno, za rozbřesku. Že nikdo z nich v tu noc nedokázal usnout, to netřeba dodávat.
Od té doby si žádný student nedovolil v Michajlovském – Inženýrském paláci zahrávat s nadpřirozenými silami…